Podnikatelská univerzita a nová Evropa

Vzdělávání je jedním z hlavních pilířů nové Evropy, základním předpokladem pro tvorbu hodnot a bohatství. Je třeba opustit vědomostní společnost, založenou na tom, co člověk ví, a akcelerovat společnost znalostní, založenou na tom, co člověk umí. Vědět neznamená umět. Mezinárodní konkurenceschopnost je založená na tom, co jedinci, podniky a národy umí, jaké produkty a služby dovedou světu nabídnout. Globální soutěž není o kvizech, dotaznících, matematických olympiádách a encyklopedickém biflování. Internet je dnes dostupný všem lidem světa.

Evropa potřebuje radikální transformaci vzdělávacího systému, posun od informací ke znalostem. K tomu má sloužit Podnikatelská univerzita, tedy univerzita, která nejen podnikání učí, ale i sama podniká. Univerzita, která produkuje nejen absolventy, ale také firmy v nichž se její absolventi realizují a podnikají. Taková univerzita může vzniknout v evropském prostoru, protože Evropa nemá ve vzdělávání co ztratit: vzrůstající nezaměstnanost mladých lidí je metlou jejích regionů i států.

Podnikatelská univerzita pojímá management jako profesi. Moderní manažer musí mít tradiční informace, ale především musí umět, mít znalosti. Evropa je v pozici stát se inovátorem i v rozvoji manažerské profesnosti – protože ani zde nemá co ztratit. Evropský systém řízení neexistuje, byl pohlcen politickou byrokracií. Profesnost – založená na akreditovaných znalostech, etickém kódu, garanci postupu i výkonu, zodpovědnosti vůči zákazníkovi a službě veřejnosti – je jednou z hlavních potřeb budoucího evropského – ale i světového – managementu.

Moderní vzdělanec musí nejen vědět, nejen umět, ale být i moudrým, tj. vědět proč – být morálně i eticky pevným a soběstačným, umět myslet a jednat strategicky. Strategie je důležitější než parametry výkonnosti a právě ve strategii má Evropa své největší rezervy. Informace se rychle stávají komoditou, dostupnou všem, na celém světě stejně – a stejně levně. Na informacích nelze budoucnost Evropy (ani podniku) stavět. Vzdělávání již není doménou státu a politické byrokracie, ale důležitým průsečíkem jedinců a rodin se znalostními institucemi a podnikovou sférou.

Úroveň podnikání, kultura a kvalita práce i pracovního prostředí jsou součástí národní kultury. Není kulturní národ či region, který praktikuje kulturu večer a o svátcích, ale oddává se okrádání a podnikatelskému raubířství v hodinách práce. Práce je součástí kultury národa, jak nás učili již Tomáš a Jan Baťové. Kultura práce a podnikání Evropě chybí. Panuje nedůvěra, nespolehlivost

Spolupráce, aliance a sítě malých a středních podniků jsou předpokladem regionálního rozvoje a tudíž zárukou konkurenceschopnosti nové Evropy. Každý významný ekonomický pohyb vzniká v dané lokalitě, ve regionu či na podniku – nikdy ne plošně, nikdy ne v průměru a nikdy ne všude. Tato inovační a katalyzační jádra hospodářského rozvoje je třeba podporovat, preferovat a posilovat, ne je oslabovat a neúměrně zdaňovat.

Strategie EU by se tedy měla odvozovat od tvorby Znalostního průmyslu a Inovačního regionu. Tvorba znalostní průmyslu již není jen okrajovým zájmem akademiků a vědců, ale předmětem zájmu celého regionu a tudíž spolupráce univerzity, podniků a samosprávy.

Univerzita se v účasti na tvorbě znalostí a inovací musí stát rovnoprávným partnerem podnikové a samosprávní sféry. Stát nepředepisuje a neformuluje strategii, ani na národní – a tím měně na nadnárodní úrovni EU. Stát podporuje a dynamizuje strategii, která vyplává z interakce a spolupráce všech složek Triády.

Ve spolupracující Triádě tak dochází k prolínání rolí: univerzita se chová jako podnik tím, že inovuje a podniká, podnik se chová jako univerzita tím, že poskytuje anebo se podílí na praktickém vzdělávání, a samospráva opouští politickou ideologii a stranickou kulturu a věnuje se přímé podpoře vzdělávacích a podnikatelských činností regionu.

Podnikatelská univerzita se přímo podílí na tvorbě firem, generování zaměstnanosti a rozvoji regionu. Samospráva adaptuje své motivační, incentivní a regulační nástroje a poskytuje veřejnou složku investičního kapitálu. Podniky poskytují soukromou složku kapitálu a jsou aktivní v rozvoji lidí, znalostí, výzkumu a inovací – kromě svých tradičních rolí v tvorbě přidané hodnoty a poskytování zaměstnanosti.

Podnikatelská univerzita je především výrazem inovační strategie regionu a jeho hospodářsko – společenského rozvoje.  Základním cílem je tedy tvorba nových firem jako principiálních „nosičů“ a uživatelů znalostí. Tyto znalosti a schopnosti nejsou jen doménou obchodních a podnikatelských oborů, ale všech oborů: od molekulární biologie a computer science, přes nanotechnologie a vědy o materiálu, až po zdravotní technologie, telekomunikace a péči o člověka. Všichni členové Podnikatelské univerzity – fakulta, studenti i administrátoři – se učí podnikat, zakládat a řídit firmy, přejímat spoluzodpovědnost za praktické využití generovaných znalostí. Univerzita se učí podnikat proto, aby se stala právoplatným, aktivním členem regionální Triády.

Mezi základní principy Podnikatelské univerzity patří:

– Kapitalizace znalostí – univerzita se stává základnou hospodářského a společenského rozvoje regionu

– Propojení s podnikovou a státní sférou, efektivní aktivizace principu Triády

– Nezávislost za účelem stimulace podnikatelského chování univerzitních subjektů

– Hybridizace světových organizačních formátů, opuštění rakousko-uherského systému

– Flexibilita v kontinuálním přehodnocování a renovaci vnitřní struktury univerzity, opuštění fixních, neměnných struktur

Jestli vzniká European Institute of Technology, po vzoru amerického MIT, pak by to měla být spíše Podnikatelská univerzita a nejen další forma evropského “kopírungu”. Evropanům chybí podnikatelský duch: 61% Američanů chce podnikat “na svém”, ale jen 45% Evropanů. Síť podnikatelských univerzit je tedy pro Evropu mnohem důležitější než pro USA.

Jedním ze základních poslání podnikatelské univerzity je vrátit podnikové řízení a management mezi profese. Rozdíl mezi lidovou profesionalitou a odbornou profesí je zásadní: profesionálně (za peníze) lze dělat v podstatě všechno, jakýmkoliv způsobem a v jakékoliv kvalitě – pokud existuje poptávka. Profese (původní základ slova profesionalita) však podléhá přísným pravidlům.

Management a business jsou ve své přirozené podstatě profese, jako třeba praxe práva či medicíny. Od Druhé světové války však nejsou manažerské činnosti rozpoznány, vyučovány a organizovány jako profese, ale spíše jako osobní dovednosti, případně volná řemesla anebo věda (jako třeba ekonomie). I školy managementu a podnikání by měly vychovávat k profesi a skutečnému profesionalismu, ne jen praktiky, řemeslníky či vědce. Podnikatelské fakulty by měly být porovnatelné s fakultami práva anebo mediciny.

Dnešní špičkové vzdělávání podnikání a managementu (jako třeba MBA) tedy připomíná spíše ekonomii, chemii, fyziku či dokonce matematiku. Nešpičkové vzdělávání pak spíše učňovskou školu. V žádném případě nepřipomíná vzdělávání a praxe managementu ani práva, ani medicínu.

Co charakterizuje profesi? Profese je založena na několika pilířích:

– Přijatá a uznávaná soustava ověřených znalostí

– Certifikace a garance přijatelné kvality praxe

– Služba veřejnému blahu a potřebám klientů

– Ověřitelný a prosaditelný kód etického chování

Profesionál (jako lékař či právník) nemůže provozovat akceptovatelnou praxi jestliže používá neověřené, intuitivní a náhodné znalosti, není profesně oprávněn, nezaručuje kvalitu výsledků, škodí veřejnosti, okrádá klienty a nedodržuje striktní pravidla etického chování. Za takových podmínek může být z profese vyloučen.

Zatímco bychom nikdy nesvěřili své zdraví šamanům a kořenářkám, ale jen kvalifikovaným a certifikovaným lékařům, své podniky, tj. řízení našich životů, přenecháváme často diletantům, samozvancům a samoukům.

Zde lze vidět jak daleko má podnikatelská a manžerská praxe k profesi a skutečné profesionalitě. Profese integruje znalosti a praxi v moudrém a etickém přístupu ve službě veřejnosti a v soustředění na potřeby klienta. Tradiční obchodník, podnikatel a manažer však může selhat v jednom anebo ve všech profesních pilířích: postižen však může být pouze kriminálně (tedy jinou institucí), ne profesně. I ti nejhorší manažeři, zarytí úplatkáři a profesionální okradači veřejnosti a šiditelé zákazníků přecházejí jen z pozice na pozici, obvykle na vyšší platy, bez profesního a často i bez kriminálního postihu. Podobně ve většině zemí vyžadujeme o diplomatů profesnost (podle čtyř výše uvedených pilířů), od politiků však žádnou profesnost, vzdělání, přípravu či znalosti nevyžadujeme.

Součástí nové podnikatelské kultury jsou čtyři profesní pilíře. Tyto pilíře jsou všechny obsaženy – obzvláště první a třetí – v Soustavě řízení Baťa.

Významným problémem pro EU a starou Evropu se jeví nedostatek vlastního, výrazného přístupu k myšlení, řízení a rozhodování. Zatímco USA, Japonsko a Čína si takové výrazné soustavy vytvořily – a mnohé další světové regiony si je vytvářejí – Evropa, obzvláště pod vlivem sjednocení v EU, svoji individuální manažersko – řídící tvář spíše ztrácí.

Nedostatek vlastního “fundamentu”, vlastní “školy” či systému myšlení, představuje pro Evropu výrazný handicap. Návaznosti na dřívější, silné tradice manažerské a organizační praxe byly přetrženy Druhou světovou válkou a dlouhým údobím rekonstrukce; ve střední Evropě navíc následovalo neméně dlouhé období komunistické ideologizace ekonomického i manažerského myšlení plus pokračující myšlenková dezorientace v období postkomunismu.

Mezi symptomy vážného nedostatku Evropského systému řízení lze uvést:

– Přílišný důraz na přejímání dílčích, izolovaných a často módních technik a metod, obvykle z USA či z Japonska

– Nedostatek ucelených podnikových systémů řízení, potřebných hodnotových “matric”, do nichž by dílčí techniky mohly být efektivně vtělovány a vkládány

– Přílišně specializovaná nabídka nesouvisejících, úzkých technik a metod ze strany škol, konzultantů a institucí

– Nedostatečné vnitřní sebevědomí evropských manažerů, vyplývající z nedostatku spoléhání na vlastní “kořeny” hodnot, myšlení a praxe

– Přejímání cizích vzdělávacích a univerzitních předloh, výrazně opožděné, obzvlášte v oblastech MBA, podnikového řízení a podnikání vůbec

– Pokračující slabší výkonnost a strategická neprůbojnost evropské podnikové sféry

– Spoléhání na byrokratická řešení pomocí různých “lisabonských” strategií a jejich následných verzí a reformulací

Podnikatelská sféra si musí podnikatelsko – manažerské vzdělávání “ohlídat” sama – podobně jako za Bati – a ne je prostě ponechat “na pospas” státním institucím.

Soustava řízení Baťa ja založena na propojení a vývážení čtyř základních oblastí: Zákazník, Inovace, Procesy a Finance (ZIPF). Jejich nepřetržité a účelové vyvažování a koordinace je obsahem praxe firmy Baťa do konce Druhé světové války.

Kromě čtyř oblastí ZIPF je dobré si rozdělit i odpovídající spojnice. Máme jich pět:

1. Studium a analýza zákaznických preferencí a potřeb

2. Implementace inovací do provozu

3. Služba zákazníkovi a veřejnosti

4. Výkazy přidané hodnoty, účetnictví a finance

5. Vnitropodnikové investice do lidí, inovací, produktů a procesů

Podnikatelský a organizační model Podnikatelské univerzity

Podnikatelská univerzita (PU) je síť partnerských institucí, tj. provázané konsorcium aliančních partnerů, kteří se navzájem doplňují za účelem optimalizace zdrojů pro tvorbu zisku a splnění akreditačních požadavků mezinárodní či globální univerzity.

Podnikatelská univerzita je zákaznická univerzita založená na zákaznickém principu (náš zákazník, náš pán). Proces tvorby potřebných zdrojů probíhá paralelně s procesem identifikace zákazníků (zaměstnavatelů a studentů) jakož i tvorby inovačních produktů (kurzů, materiálů, inkubátorů).

Jádro PU není pouze pasivní koordinační složkou. Naopak, jeho hlavní funkce zahrnují kontinuální úkoly:

1. Identifikace nového tržního prostoru či niche

2. Vyhledání rozvojového partnera (investor)

3. Vyhledání hlavního zákazníka (podnik)

4. Uzavření trianglu, sítě rozdílných institucí a firem, které sdílejí stejný cíl či záměr (Zakázka hlavního zákazníka poskytuje studenty a doplňuje finanční zdroje)

5. Zapojení existujících PU partnerů (podniků a institucí) do rozvoje PU

6. Rozšiřování existujících trianglů v nových inovačních směrech

Těmito funkcemi se jádro PU stává „hnacím motorem“ celé sítě PU. Tím také dostává činnost jádra smysl a řád: vznikající síť stále kvalitněji a stále přesněji „vyhodnocuje“ co je žádoucí, co je strategicky významné, čeho je třeba a co je nepotřebné. Síť sama a její architektura i dynamika určuje strategii PU. Tím se lze vyhnout nedostatkům shora „vymyšlené“ strategie, která neodpovídá dynamice prostředí, ale také práce s institucemi, které se do sítě PU nehodí, působí rušivě, anebo představují nebezpečí pro finanční stabilitu, kvalitu či reputaci sítě PU.

Síť PU nevzniká jen na základě osobních vztahů, ale hlavně na základě kvality a doplňovací synergie přizvaných partnerských institucí. Protože “kriteria vstupu” do sítě zatím nelze spolehlivě určit, je třeba aby členové jádra PU postupovali kolektivně při vytváření kritérií a vyhnuli se tak sledování čistě osobních zájmů a vztahů. Na základě individuálního přístupu nevznikne správná strategie a již vůbec ne PU. Individuální osobní zájmy se sledují osobně a individuálně, ne v rámci sítě PU, kde platí spolupráce, synergie a dodržování pravidel rozhodování i chování.

V síti PU si všechny podniky, instituce, investoři a zákazníci zachovávají svoji plnou autonomii a nezávislost – jak tomu ani jinak nemůže být – kromě jádra PU, které nutně postupuje a jedná v zájmu celé sítě PU. Vše je postaveno na dvojstranných dohodách mezi PU a partnery. Vyvstává otázka jak udržet dlouhodobou spolupráci všech partnerů sítě PU a stabilizovat organizační strukturu pro potřeby certifikace a akreditace.

Jádro PU vytváří Kodex sítě PU, který upravuje podmínky partnerství v síti pro všechny zúčastněné instituce. Mezi základní pravidla Kodexu patří:

1. Vzájemná nezávislost. Partnerské instituce si zachovávají nezávislost a autonomii. Podmínkou vstupu je zachovávání pravidel Kodexu. V PU neexistuje hierarchie, instituce jsou v síti svéprávné.

2. Vzájemná preference. Partneři PU se navzájem preferují, spolupracují a upřednostňují v navazování vztahů a kontraktů v zájmu sítě PU.

3. Vzájemná nekonkurence. Partneři PU spolu nekonkurují a navzájem respektují své smluvní specializace a doplňující se schopnosti a znalosti. Vytváří se tak “instituce důvěry”, která umožňuje strategickou spolupráci v rámci sítě PU.

4. Vzájemný respekt. Partneři PU nezískávají výhody, zisky a pozice ze vzájemných transakcí, ale pouze z vnějšího prostředí. Jednotkou konkurenceschopnosti tedy není partner či složka PU, ale síť PU jako celek.

5. Flexibilita a podnikatelská autonomie. Partneři jsou aktivní ve vyhledávání příležitostí pro PU: tím se síť PU stává strategicky flexibilní a obchodně dynamickou. Mohou navazovat podnikatelské vztahy podle svého uvážení, pokud nejsou porušeny pravidla Kodexu a poškozeny zájmy sítě PU.

6. Demokracie sítě. Neexistuje centrální vlastník sítě PU, ani žádná „holding“ company, ale jde o konsorcium partnerů vázaných bilaterálními smlouvami a Kodexem. Vyhodnocování vzájemných transakcí je kontrolováno jádrem PU a jeho účtárnou.

7. Vyloučení. Vyloučení ze sítě PU je automatické při záměrném porušení jednoho z pravidel Kodexu. Jádro PU prostě vypoví dvojstrannou smlouvu s provinilou institucí či jedincem.

8. Přístup. Každý partner má zajištěný přístup ke všem zdrojům a příležitostem sitě PU, ale i ke všem výhodným externím zdrojům a příležitostem, které tím vnáší do sítě.

9. Vstup: noví partneři. Partneři vstupují do sítě PU na základě triangulace, zajišťují si svůj vlastní kapitál a nespotřebovávají existující kapitál sítě PU. Tím se síť může rozvíjet bez obětování úsilí starších partnerů. Síť PU však poskytuje partnerům kolaterál pro bankovní půjčky. Finanční instituce se mohou stát partnery sítě PU.

10. Výstup: opuštění sítě PU. Partneři mohou opustit síť PU podle svých zájmů a potřeb. Finanční vyrovnání probíhá na základě provizí dvojstranných smluv a je dohodnuto individuálně.

Základní pravidla Kodexu tvoří jakousi Ústavu sítě PU. Specifická prováděcí pravidla a kontrakty jsou odvozena od této ústavy.

Veškeré zakázky a platby kterékoliv partnerské složky sítě PU jsou zpracovány jádrem PU a její účtárnou, která monitoruje celkový cash flow celé skupiny, sítě PU. Jádro PU tak monitoruje stav partnerů sítě a zajišťuje jejich právní ochranu, ziskovost a znalostní hodnotu. Intervence ze strany jádra PU jsou však minimální.

Kromě podnikatelského a organizačního modelu jsou základními diferenciačními znaky PU účely a funkce, které jsou zaměřeny na výuku a studium podnikání pomocí podnikání samého, tedy zakládání firem, přidávání hodnoty a uspění na globálních trzích.

Účely a funkce Podnikatelské univerzity

The principal goal of education is to create men who are capable of doing new things, not simply repeating what other generations have done – men who are creative, inventive and discoverers. The second goal of education is to form minds which can be critical, can verify and not accept everything they are offered. The great danger today is of slogans, collective opinions, ready – made trends of thoughts. We have to be able to resist individually, to criticize, and to distinguish between what is proven and what is not. So we need pupils who are active, who learn early to find out by themselves, partly by their own spontaneous activity and partly through material we set for them; who learn early to tell what is verifiable and what is simply the first idea to come to them. Jean Piaget

Podnikatelská univerzita je koncepce vyplývající z globálního nástupu znalostní společnosti. Znalostní společnost identifikovala tvorbu a užití znalostí jako základ konkurenceschopnosti, inovace a hospodářsko – společenského rozvoje regionu.

Název „Podnikatelská univerzita“ (Entrepreneurial University) vyjadřuje její duální poslání: 1. Univerzita podnikatelů a pro podnikatele, a 2. Univerzita, která je sama podnikatel, podniká a je podnikatelskou institucí.

V globální éře je kultura inovace předpokladem úspěšného a konkurenceschopného rozvoje regionu či země. Tvorba inovační kultury jde dále než je zavádění nových produktů na podniku, produkce vynálezů a patentů v univerzitní nebo firemní laboratoři, anebo proklamace a finanční podpory z ministerstva.

Inovační kultura je výsledkem nové architektury vztahů a nových komunikačních kanálů, tedy nové vlny podnikání a nové sítě spolupráce mezi zúčastněnými představiteli sfér zájmů.

Tyto sféry zájmů jsou tři: Univerzita – Podniky – Samospráva.

Bez aktivní spolupráce „triptychu“ U-P-S nevznikne podnikatelská univerzita, nevznikne inovační kultura a neproběhne zakotvení regionu ve znalostní společnosti. Podnikatelská univerzita vzniká a funguje na průsečíku zájmů a schopností akademických, podnikatelsko-firemních a politicko-samosprávních.

Vývoj poslání univerzity

Původním posláním středověkých univerzit bylo zachování (konzervace) a přenos (učení, výuka) znalostí. Univerzity byly primárně „konzervatoře“ znalostí a informací. Jako takové byly univerzity exkluzivní a izolované „státy ve státě“, ale ke svému finančnímu přežití stále silněji na státu závislé.

Od počátku 20. století se původní konzervatoře začaly transmutovat na tvůrce, výrobce a generátory znalostí (knowledge-producing institutions). Vznikla známá univerzita jako výzkumná instituce – se svým důrazem na výzkum (research), publikace a síť absolventů.

Uvedená transformace byla podmíněna rychlým zkracováním životního cyklu znalostí, akcelerací jejich vyčerpání a zastarávání. To vedlo ke snížení důležitosti konzervace a přenosu (nemá smysl učit stále lépe věci stále více zastaralé či nepotřebné) a tudíž nárůstu prominence tvorby znalostí nových.

Globální éra znalostní společnosti ještě dále zkrátila životnost a použitelnost znalostí. Ve 21. století proto neoceňujeme jen prostou tvorbu znalostí, ale jejich skutečné použití a využití v praxi. Znalost, která není využita je „mrtvá“. Znalost ležící na patentovém úřadě je promarněná pokud není aplikována a zapřažena k tvorbě hospodářsko-společenského výnosu, k rozvoji regionu.

Moderní univerzita tak získala nové, již třetí, poslání: Kapitalizace znalostí.

Kapitalizace znalostí

Je to právě poslání kapitalizace znalostí, které otevírá prostor pro vznik Podnikatelské univerzity.

Věda, výzkum a inovace již nemohou být jen věcí náhody, inspirace, kreativity, talentu a osvícení jedinců či skupin, ale musí být strategicky opodstatněnou soustavou institucionálních vztahů a závislostí v nichž se jedinci a skupiny mohou nejlépe realizovat.

Každá univerzita, která nejen konzervuje a učí, musí také zajišťovat a optimalizovat transfer svých nově vytvořených znalostí a poznatků – aby se nestala pouhým specializovaným interpretem a vykladačem znalostí vytvořených a použitých jinými a jinde – bez vlastního hlubšího pochopení a poznání.

Existuje několik základních forem transferu znalostí, vyúsťujících do dnešní Podnikatelské univerzity:

1. Neformální transfer pomocí běžné konzultační činnosti fakulty, pěstování vztahů se studenty a absolventy, a tradiční publikační činnosti.

2. Semiformální transfer pomocí Styčné kanceláře (Liaison Office), která generuje a formalizuje kontakty s firmami, absolventy a státními institucemi, identifikuje a připravuje smlouvy, granty a projekty spolupráce.

3. Technologický transfer pomocí Technology transfer office, která pomáhá nové znalosti transformovat do použitelných technologií. Tato instituce identifikuje, patentuje, umisťuje na trhu a poskytuje licence na intelektuální tvorbu a vlastnictví univerzity.

4. Firemní transfer pomocí Inkubátoru: nové znalosti se transformují do nových, životaschopných firem, které jsou samy efektivním nástrojem přenosu.

Proces od učení, publikací a konzultací, přes získávání grantů, „venture capital“ a technologických licencí, až po tvorbu firem a podnikatelských aliancí je historickým záznamem změny poslání univerzity: od původní konzervatoře až po aktivního účastníka, v triptychu U-P-S, v hospodářsko-společenském rozvoji regionu.

Změna poslání univerzity a následná reforma její struktury nemůže být realizována tradičním zvyšováním či snižováním finančních zdrojů státu. Změny ve výši financování pouze upevňují a fixují existující struktury – pouze je rozšiřují, anebo omezují v lineární reakci na zvýšení či snížení státních financí. V žádném případě takové taktiky samy o sobě neiniciují potřebné reformy. (Středověká univerzita zůstává středověkou bez ohledu na intenzitu sponzorství a mecenášství – je jí jen více nebo méně, trvá jen déle nebo krátce.) Peníze samy o sobě neřeší nic; pouze znalosti jsou hnacím motorem pokroku a tudíž generátorem peněz.

Univerzitní reformy jsou mnohem zásadněji a efektivněji realizovány změnami v produkci znalostí a ve formách jejich využití, v akceptování a otvírání se novým formám znalostí, které vznikají na průsečíku společných zájmů akademických, průmyslových a politických.

Podnikatelská univerzita: Co se tam učí?

Podnikatelská univerzita je především výrazem inovační strategie regionu a jeho hospodářsko- společenského rozvoje. Regiony bez inovační strategie nejsou schopné výrazné sebeobnovy a renezance, univerzita je pro ně pasivní spíše než aktivní institucí.

Konkurenceschopná regionální síť je založena na spolupráci institucí univerzity, podniků a samosprávy, tedy na nutném triptychu Podnikové univerzity samotné.

Základním cílem je tedy tvorba nových firem jako principiálních „nosičů“ a uživatelů znalostí. Tyto znalosti a schopnosti nejsou jen doménou obchodních a podnikatelských oborů, ale všech oborů: od molekulární biologie a computer science, přes nanotechnologie a vědy o materiálu, až po zdravotní technologie, telekomunikace a péči o člověka. Všichni členové Podnikatelské univerzity – fakulta, studenti i administrátoři – se učí podnikat, zakládat a řídit firmy, přejímat spoluzodpovědnost za praktické využití generovaných znalostí. Univerzita se učí podnikat proto, aby se stala právoplatným, aktivním členem regionálního triptychu U-P-S.

Univerzita, která umí podnikat pak může podnikání i učit. Obory podnikatelství, organizace, inovace, řízení, financování, atd., tím dostávají nový rozměr a dosahují nové kvality: již nejde jen o to vědět a znát, ale hlavně o umět. Nejde jen o informace, ale hlavně o znalosti. Podnikatelská univerzita je institucí znalostni, ne informační či vědomostní.

Nelineární model univerzity rozšiřuje škálu a rozsah vstupů do řetězce: proaktivně vyhledává zkušenosti podnikové sféry s využitím a uplatněním výsledků výzkumu, identifikuje nové problémy v průmyslu i ve společnosti a hledá odpovídající řešení ve výzkumu a vědě (viz procesy triangulace). Tímto reverzním postupem uzavírá kruh interakce, stává se aktivní součástí společnosti, je jejím vstupem i výstupem – tedy opět uzavřeným cyklem.

Nový akademicko-podnikatelský ethos není charakterizován ignorováním a distancováním se od praktického využití a výsledků, ale zvýšenou sensitivitou k výsledkům s praktickým potenciálem, ideálně následovanou zvýšenou ochotou a připraveností podílet se a účastnit se realizace těchto potenciálů.

Vstupy do procesu akademické a vědecké tvorby znalostí by neměly být výlučně akademické a vědecké. Praktické problémy formulované neakademickou částí společnosti, občany, podnikateli a politiky, jsou přínosem a kapitálem, osvěžením znalostní „genetiky“ a oslabením intelektuálního „incestu“. Takové vstupy nejen posilují výzkum, který má lepší potenciál pro praktickou podporu podniků i státu, ale formulují nové otázky, které by jinak v sebeuzavřeném a sebeomezujícím kruhu akademického řetězce formulovány nebyly.

Proto by ČR, a střední Evropa vůbec, měla mít alespoň jednu Podnikatelskou univerzitu.

Podnikatelská univerzita: Co se tam dělá?

Samozřejmě, že se tam také učí. Důraz však není na data, fakta a informace, ale na znalosti. Důraz není na symbolický popis akce, ale na akci samotnou. Učíme se ne vědět, ale umět. Umět se člověk naučí pouze děláním, zkušeností a praxí.

Podnikatelská teorie je tedy doplněna podnikatelskou praxí. Učíme lidi podnikat. Studenti se učí identifikovat a ohodnotit výzkum a intelektuální kapitál univerzity, ustavit tým a vytvořit firmu, která by jej vzala ven, na veřejnost, do tržního prostředí.

Podnikatelé pak přicházejí na univerzitu za talenty, za produkty a hlavně za firmami, které mají potenciál. Přicházejí učit a sdílet zkušenosti. Podporují rozvoj talentů směrem svého odvětví a regionu, svých funkcí a svých potřeb. Spolupodnikají s fakultou i studenty. Vytvářejí podnikatelská centra jejichž cílem je posunout studenty z kurzů do simulovaných pre-inkubátorů a konečně do inkubátorů, kde nastává reálná podnikatelská činnost. Vzniklé firmy se mohou osamostatnit, mohou být získány podnikatelskými sponzory, anebo jejich úspěšní organizátoři mohou přejít do firem sponzorů.

Již Edwin Land, vynálezce a zakladatel Polaroidu, nabádal, že každá podnikatelská škola by měla především podnikat, zakládat a řídit firmy. Jak jinak mohou noví adepti podnikání a managementu získávat své znalosti?

Na podnikatelské univerzitě studují lidé, kteří podnikají nebo chtěji podnikat, lidé, kteří si uvědomují, že podnikání, vedení a růst firmy se nedají zvládnout jen intiucí a talentem, že znalosti jsou tou nejdůležitější podnikatelskou technologií. Na podnikatelské univerzitě se neučí poučky o podnikatelích a dějiny managementu, ale to, co podnikatelé pro svůj každodenní byznys potřebují. Na podnikatelské univerzitě se nemrhá časem. Učí tam lidé, kteří podnikají a jsou úspěšnými manažery – celý tým lektorů jsou lidé, kteří aktivně dělají to, co učí – a jsou v tom úspěšní. Podnikatelská univerzita nedává honosné diplomy a neuchází se o papírové akreditace – její jedinou akreditací jsou spokojení studenti. Na podnikatelské univerzitě studenti nedostávají informace, ale znalosti. Nevypráví si případové studie o podnikání, ale podnikají, neučí se, jak by měli dělat strategie a inovace, ale reálně je vytváří. Studenti hledali na univerzitách informace v dobách, kdy je nemohli najít nikde jinde. V době internetu a videokonferencí rozumní studenti hledají na univerzitách znalosti – použití informací v reálné akci – workshopu, projektu, byznysu…

7. 8. 2014

Téma članku: Názory Milana Zeleného

Autor: Milan Zelený

Profesor Milan Zelený je popredným českým ekonómom. Je dlhodobo na prvom mieste v počte a význame publikácií a citácií podľa medzinárodných kritérií. Pôsobí na univerzitách na troch kontinentoch a pravidelne hosťuje v ďalších vzdelávacích inštitúciách po celom svete.

Profil autora

seminare

Podobné články

+ Ďalšie články na tému Názory Milana Zeleného