Mysli Globálně, jednej lokálne

Vyspělý svět prochází nejen vleklou krizí, ale souběžně i dlouhodobou transformací a přesunem od globalizace k re-lokalizaci, tj. k nové normále strukturalizace ekonomiky, organizace podniků a nových podnikatelských modelů.

Ne akciové trhy, ne růst HDP, ne státní zadlužení, bezcenné obligace, realitní trhy, bezduché státní intervence atp., ale rostoucí nezaměstnanost je a zůstane klíčovým problémem vyspělých ekonomik. HDP dnes díky produktivitě a technologii může růst i při klesají-cí zaměstnanosti. Výše bylo uvedeno, že podíl sektorů na celkové zaměstnanosti se vyvíjí v závislosti na tempech růstu produktivity daného sektoru. Zemědělství (Z), jako zdroj zaměstnanosti, zaměstnává jen 0,5% pracovní síly. Následně nastoupil, kulminoval a ustoupil průmysl (P). Poté nastoupily a začaly ustupovat služby (S) – vše v důsledku trvalého růstu produktivity. Po roce 2000 se začíná stále více prosazovat již poslední, konzumní a neproduktivní „sektor“ státní (N). Tento nový „sektor” – Stát, sociální služby a nezaměstnanost (N) – nestaví na tržně přidané hodnotě, ale na konzumaci daní z již vytvořených zisků. Navíc stát tuto již vytvořenou hodnotu degraduje korupcí, rozkrádáním a plýt- váním. Tvorba pracovních míst v sektoru N je tak dlouhodobě neudržitelná a probíhá jen na úkor tří produktivních sektorů.

Jsou rozpočtové škrty a omezování státní zaměstnanosti efektivní?

Státní sektor N (zahrnující nezaměstnané) dosáhl v USA maxima 17 %, když narazil na nedostatek finančních prostředků a nastoupil cestu k fatálnímu zadlužování. Je tedy redukce státní zaměstnanosti, vyrovnávání rozpočtu a snižová-ní dluhu řešením? Rostoucí konkurenceschopnost rozvojových zemí BRIC vyžaduje bezprecedentní míru růstu produktivity ve všech sektorech vyspělých zemí, především v USA. Všechny tři produktivní sektory Z, P a S tak prudce snižují své podíly na celkové pracovní síle v důsledku globální hyperkonkurence. Také sektor N se prudce redukuje v důsledku škrtforem nesolventního státu a deregistraci dlouhodobě neza- městnaných. Proces růstu produktivity práce zastavit nelze, protože je podstatou konkurence- schopnosti podniků i ekonomik. V celkové pracovní síle se tedy otevírá prostor, který představuje narůstající doménu systémové transformace. Jedná se o tu část pracovní síly, která se již musí „starat sama o sebe“: sebezaměstnaní, podnikatelé, na černo zaměstnaní, závislí na rodině a soukromých nadacích, a hlavně lokálně podnikající, zaměstnaní mimo tradiční podnikové kanály. Tento „sektor ?“ tudíž nárokuje rostoucí podíl celkové pracovní síly vyspělých (přesněji sektorově „vyzrálých“, tj. dospělých) ekonomik. Poprvé v historii dosáhla jedna z ekonomik (USA) vyčerpání starého paradigmatu; nyní tápe a hledá nové způsoby organizace podniků, ekonomiky i společnosti.

Relokalizace

Zatímco nové koncepce, nápady, inovace a informace jsou generovány globálně, jejich transformace do nových produktů a služeb je realizována a „šita na míru“ podle lokálních podmínek, preferencí, potřeb a poptávky. Globalizace se tak stává koncepcí, lokalizace realizací.

Informace lze snadno digitalizovat a efektivně cirkulovat po celém světě. Realizační akce a znalosti digitalizovat nelze a je tudíž efektivnější je provádět lokálně, přímo v sousedství komunity konečné spotřeby. I ekologicky je důležité vnímat dopady procesních vstupů na vyvolané výstupy.

I když se stále vyplatí převážet surovinové vstupy, součásti a komponenty globálně, vlastní kompletaci, montáž a finalizaci je již efektivnější provádět lokálně, podle reálné místní poptávky.

Globalizace je charakterizována integrací oddělených lokálních trhů do trhu globální- ho, zatímco re-lokalizace reintegruje globální trh zpět do trhů lokálních. Globalizace podřizuje domácí trhy, struktury a instituce sjednocujícímu, nadnárodnímu „gleichschaltung“; re-lokalizace podřizuje výhody globálního sdílení znalostních a inovačních zdrojů různorodosti a specifičnosti „subnárodních“ regionůc a komunit. Jsme svědky typického společensko-civilizačního cyklu corso-ricorso, ve smyslu Giambattisty Vica. Po corsu specializace nastává ricorso reintegrace, a paralelně i po corsu globalizace vyvstává nové ricorso lokalizace.Příkladem může být zemědělství v japonském pojetí, jako přizpůsobení globálních znalostí a technik lokálním podmínkám (dochakuka). Podobně Wal-Mart dokázal svůj globální model přizpůsobit velmi rozdílným místním podmínkám.

Účelem re-lokalizace je realizace a ztělesnění světově dostupné kvality v lokálních produktech. Jde tedy spíše o hledání vlastní cesty v lokálních podmínkách na základé dostupných vstupů globálních znalostí, inovací a materiálů. Výsledkem je posilování místní autonomie ve smyslu soběstačnosti a efektivní specializace, podle místních podmínek, potřeb a zdrojů.

Re-lokalizace je tedy evoluční proces protikladů corso – ricorso:

1. Corso. Spontánní společenský proces globalizace nejdříve integruje původně separované, místní trhy, instituce a systémy do větších celků, vyúsťující v globální společensko-ekonomicko- politický systém. Globální systém však kopíruje a posiluje tradiční centralizaci a hierarchizaci až k bodu společensko-politického pnutí, klesající efektivnosti a degradace lokálních, regionálních i národních systémů, zájmů a kultur.

2. Ricorso. Následně vzniká podobně spontánní proces „korekce“, tj. re-lokalizace. Nejde o prostý návrat k původní lokalizaci, ale o tvorbu přímého a paralelního vztahu lokalit k existujícím globálním institucím a systémům, při obcházení a degradování systémů neefektivních a nežádoucích. Celý proces je akcelerován pomocí nových technologií internetu, telekomunikací, sociálních sítí a komoditizace informací.

Re-lokalizace představuje novou normu, nový způsob života, nový svět. Je založena na nové technologii, nových znalostech a vnímání světa. Hybné charakteristiky relokalizace jsou nové, dříve nepoznané transformační faktory:

– sebeorganizace, samoslužba a samoobsluha (self-service)

– vyloučení mezičlánků a zprostředkovatelů (disintermediation)

– individualizace a masová kustomizace (mass customization)

– vysoká technologie (high technology) – znalosti namísto informací (knowledge) a řada dalších, již druhotných a odvozených manifestací i důsledků. Nastupuje základní transformační triáda: self-service, disintermediation a mass customization. Vztah mezi uživateli a poskytovateli musí být přímý, bez nadbytečných a zbytečných mezičlánků. Relokalizace transformuje globální informace do lokálních znalostí, tj. akce.

Jak posilovat relokalizaci?

– Rozpoznej nezadatelnou moc zákazníka, uživatele, klienta a spotřebitele. Umožni jim individualizaci, personalizaci a kustomizaci v kontextu jejich aktivních lokálních a digitálních kultur.

– Podporuj kulturu sdílení, komunikace a spolupráce za účelem přirozeného, spontánního, samoorganizačního a dobrovolného propojování a svobodné tvorby produktů, výrobků a služeb v kontextu lokální kultury a kontextu.

– Posiluj nástup individuálních uživatelů, ne skupin, frakcí či stran, do pozic místních představitelů, mluvčích a dočasných „vůdců“. Umožni jim akcelerovat modifikaci systému za účelem uspokojení kulturně zakotvených místních potřeb, hodnot a preferencí.

Tvůrčí principy „Uděláme si to sami“ a „Mysli globálně, jednej lokálně“ nám integrovaně vplýva- jí do otevírajícího se prostoru dříve nepoznaných možností inovačních produktů a služeb, podnikatelských modelů, organizačních forem a nových způsobů práce, zaměstnání a života vůbec.

Video

1. 10. 2014

Téma članku: Názory Milana Zeleného

Autor: Milan Zelený

Profesor Milan Zelený je popredným českým ekonómom. Je dlhodobo na prvom mieste v počte a význame publikácií a citácií podľa medzinárodných kritérií. Pôsobí na univerzitách na troch kontinentoch a pravidelne hosťuje v ďalších vzdelávacích inštitúciách po celom svete.

Profil autora

seminare

Podobné články

+ Ďalšie články na tému Názory Milana Zeleného