Milan Zelený hovorí o podnikaní

Rozhovor Jána Košturiaka s Milanom Zeleným

3-milan_zeleny_2

 

Milan, ako vidíš v porovnaní s USA, ale aj množstvom iných krajín, ktoré si precestoval služby v Česku a na Slovensku? Vidíš v niečo aj rozdiel medzi Českom a Slovenskom?

Služby jsou v USA na vyšší, vyzrálejší úrovni. Až na výjimky (jako čerpací stanice), je tam více samoslužby a samoobsluhy, s vyloučením mezičlánků, s větším použitím internetu a převládající snahou o kustomizaci, individualizaci a „šití na míru“. Stejně tak v Japonsku a Singapúru, ale i v Brazilii, v restauračních a stravovacích službách. Služba je, když někdo jiný dělá práci, kterou si jinak musíte dělat sámi; samoslužba je, když práci, kterou pro vás dělá někdo jiný, si můžete dělat sami. Kriteria jsou náklady, rychlost a kvalita. Čím vyspělejší společnost, tím více samoslužby. Na Slovensku vidíme ve službách méně individuální flexibility a kustomizace, více standardizovaných, fixovaných služeb. Češi jsou poněkud dále v internetu, individualizaci a kustomizaci, i když stále pozadu za vyspělými zeměmi. Určitou roli v tom hraje i kultura a starodávné návyky. Některé kultury tíhnou ke kustomizaci a individualizaci přirozeně a bezpečně, pro jiné je to stále jako „tahání zubů“. Celý vyspělý svět se pohybuje od služby k samoslužbě: zákazník vyzrává, stává se více nezávislým, sebevědomějším a zodpovědnějším. Službu vám někdo může poskytovat i na dálku, ale samoslužba je nutně lokalizovaná. Všechny služby lze v principu převést na samoslužbu, s výjimkou pohřbívaní mrtvých.

Ja stretávam u nás veľa ľudí, ktorí nemajú prácu, alebo majú prácu, ktorá ich nebaví. Nadávajú, sťažujú sa ale keď sa ich pýtam, prečo niečo nerobia, nepodnikajú sami so sebou, nevymyslia niečo, čo by bolo lepšie, tak majú desiatky odpovedí, prečo je to ťažké a prečo sa do podnikania nepustia. Baťovci by zaplakali. V čom vidíš príčinu toho, že ľudia nemajú k podnikaniu vzťah, že im niekedy chýba proaktivita, zodpovednosť za svoj vlastný život a rozhodnutia.

Úpadek podnikatelského ducha je na sestupné úrovni od dob Tomáše a Jana Bati. Důvodů je celá řada: dlouhé období komunismu a post-komunismu, kdy se nepodnikalo, ale kradlo; rostoucí vliv státu a jeho deformujících „podpor“; nedostatek dobrých příkladů: neschopní politici dominují media, ale výborné podnikatele nikdo nezná (jen ty „nevýborné“ a rychlokvašené spekulanty, makléře a machry); selhání vzdělávacího procesu, který podnikání vůbec neumí učit, a neučí; nesvéprávná podnikatelská sféra, která přenechává vzdělávání státu; rozmarné plýtvání talentem ve jménu politického rovnostářství (hlas je hlas); nesamostatnost a rodinná závislost mladých generací; důraz na osobní bendit na úkor služby veřejnosti; převaha národního na úkor regionálního pohledu, atd. Na (základních) školách se neučí podnikání, logika, rozhodování, argumentace, angličtina, identifikace trendů a podstata a role institucí. Biflování informací v éře internetu je zradou na nejmladších generacích. Není divu, že potřebné faktory podnikatelství lidem chybí. Podnikatelský duch je součástí kultury a kultura se přenáší studiem, zkušeností a příklady: nevzniká sama o sobě, jen tak.  Vše, co současná politická scéna předvádí, je přímým a razantním popřením Baťovského odkazu.

Aké máš pocity keď nakupuješ v obchodoch v Česku alebo na Slovensku v porovnaní so zahraničím – ceny, kvalita, odbornosť, správanie personálu, atď?

Zcela odlišné. Odbornost a chování personálu je stále méně důležité, rozhodující je informovanost, znalost a chování zákazníků a spotřebitelů v prostředí, které stimuluje a umožňuje jejich rozhodování, sebevědomí a soběstačnost. Nevím, jestli internetový zákazník potřebuje „personál“, nebo aby mu zcela neinformovaná prodavačka nabízela svoji „odbornost“. Cena je součástí kvality a je možné, že to i východoevropské kultury jednou pochopí a namísto minimalizace ceny nebo maximalizace kvality začnou definovat a hledat přidanou hodnotu. Já osobně do českých obchodů nerad chodím, protože tzv. „odbornost“ nedosahuje ani mých chabých znalostí a představ, ale zato index obtěžování, planého „vlezlizmu“ a ohebného zalhávání je často až neúnosný. Internet a některé dobře organizované samoobsluhy (ne hypermarkety) ještě snesu. V USA je větší problém v tom, že někteří prostředníci, agenti, dealeři a zprostředkovatelé využívají politických a lobbistických nástrojů, aby prostě nebyli z řetězce vyřazeni. V podstatě jde o nepochopení faktu, že éra dodavatelských (supply) řetězců končí a je nahrazována řetězci poptávkovými (demand chains).

Milan, existuje veľa iniciatív, ktoré sa snažia “podporiť” podnikanie ľudí. Mnohé z nich sú formou rôznych fondov, ktoré sa obyčajne rozkradnú, iné sa orientujú na prácu s deťmi v základných školách a pod. Zdá sa však, že EU, Česko a Slovensko si začína uvedomovať dôležitosť podnikania, ale neviem si predstaviť ako súdruhovia úradníci môžu podporovať podnikanie. Čo považuješ Ty za dôležité, aby ľudia podnikali?

Aby nebyli „na podpoře“

V USA je vraj v poslednom období renesancia podnikania, vznikájú rodinné firmy, ľudia si otvárajú živnosti – je to tak a ak áno, čo je toho príčinou?

Příčinou je, že nejsou na podpoře, stát je v bankrotu a oni chápou, že jim nikdo nepomůže.

Ja som presvedčený, že poctivé podnikanie s využitím trabsformačných trendov, ktoré popisuješ je jediná šanca, úspešne prežiť ako človek, spoločenstvo alebo ktajina v budúcich desaťročiach. Čo považuješ za najdôležitejšie Ty? Ako vidíš transformáciu škol a vzdelávania v týchto súvislostiach?

Transformace ekonomiky a transformace škol je nebe a dudy. Musí se zakládat soukromé podnikové a podnikatelské univerzity a propojovat se do sítí. Vyhnout se závislosti na státním vzdělávání a vrátit se k Baťovu odkazu.

1. 11. 2013

Téma članku: Názory Milana Zeleného

Autor: Ján Košturiak

Robí poradcu, trénera a kauča v oblasti inovácií, strategického manažmentu, organizácie podniku a priemyselného inžinierstva.

Profil autora

seminare

Podobné články

+ Ďalšie články na tému Názory Milana Zeleného