Jan A. Baťa – myšlení, řízení, podnikání

Jan A. Baťa byl geniální podnikatel světové třídy. Vyučen Tomášem Baťou, prověřen světovou konkurencí a zvolen za držitele a pokračovatele rozsáhlých koncernů Baťa, ujal se své role s nevšedním elánem, schopnostmí a znalostmí. Přivedl koncern Baťa k nevídaným globálním úspěchům. Nic jej nemohlo zastavit – kromě nacistů, komunistů a rodinných oportunistů. Zastavili ho, ale jeho myšlenky, ideály a podnikatelské principy přežívají dodnes. Je naší povinností představit odkaz Jana A. Bati celému světu.

Jan A. Baťa was a genius entrepreneur of the world class. He was educated and coached by Tomaš Baťa himself, tested thoroughly by the global hypercompetition of the times, and chosen as the sole owner and holder of the vast Baťa concerns. He accepted his responsibility with uncommon passion, ability and knowledge. He brought the Baťa concern to incredible global successes. There was nothing to stop him – except the Nazis, the Communists, and his own Family of Opportunists. They did stop him, but Jan’s thoughts, ideals and entrepreneurial principles shall live forever. It is our duty to present the heritage of Jan A. Baťa to the whole world.

Jan A. Baťa zemřel v emigraci, dne 23.8.1965, tedy ve stejný týden jako švýcarský architekt Le Corbusier (27.8.1965), který za ním do Zlína často jezdil a s kterým plánovali Zlín jako Ideální město. 

  • Jan Antonin Bata, 67, Czech-born “world shoe king” when he was boss (1932-39) of the sprawling (now 80 plants in 67 countries), well-heeled (annual sales: some $400 million) producer of cheap shoes founded by Half Brother Thomas, but who in 1962 was relegated to an outpost in Brazil after Nephew Thomas Jr. of Canada’s Bata, Ltd., won control of the family empire in a spectacular court fight; of a heart attack; in São Paulo, Brazil. († 23.8.1965)
  • Le Corbusier (real name: Charles-Edouard Jeanneret), 77, brilliant, Swiss-born, French architect of the reinforced concrete age; of a heart attack while swimming off Roquebrune-Cap-Martin, France. († 27.8.1965)

Americký magazine TIME dále uvedl, že Janův synovec Thomas Jr. získal kontrolu rodinného vlastnictví Baťů po senzační soudní při, která odsunula Jana do vyhnanství v Brazilii, kde tento geniální podnikatel a “Světový král bot” zemřel na srdeční selhání.

Osobní zájem o architekturu města Zlína projevil JAB získáním slovenského architekta Vladimíra Karfíka, žijícího v USA, který se mu odměnil vynikající prací ve Zlíně i v zahraničí. Jeho vrcholným dílem byl t.zv. “mrakodrap”, či administrační budova, která dodnes charakterizuje Zlín pro všechny zahraniční návštěvníky. Bez této Janovy budovy by Zlín nebyl Zlínem.

Karfík byl oblíbeným architektem Jana A. Bati, zřejmě kvůli jeho americkým zkušenostem a pohledu na architekturu, který se výrazně odlišil od evropského funkcionalismu Le Corbusiera, tehdejšího architektonického “techna”, kterým Jan zřejmě pohrdal a za které se ve Zlíně upřímně styděl.

Jeho dálnopis Karfíkovi byl rázný a rozhodný:

Přijímáme Karfíka – odchod 14. aprila (1930) o 13. hodině – loď Aquitania z New Yorku – lístek zaplacený na jeho jméno – Chef

Karfíkovi pak vysvětlil podmínky a představil základní složku Soustavy řízení Baťa – podíl spolupracovníků na zisku – následujícím způsobem:

„Lidem v zodpovědných pozicích platíme zpočátku fixní plat 5000 K měsíčně. Ale později, když se osvědčí a zapracují, dostanou fixní plat menší, pouze 2000 K měsíčně, přičemž jejich další příjem jsou procenta účasti na zisku, ale i na ztrátě, dosažených v jejich odděleních. Může to být více než původních 5000 K, ale také méně, podle úsilí a schopností pracovníka i celého oddělení.”  JAB, 1930

karfik

Vladimír Karfík, před budovou 21

Karfík s Baťovými podmínkami souhlasil a Zlín tak získal svého nejslavnějšího architekta:

A tak som 14. aprila 1930 pricestoval opať luxusným rýchlikom „20th Century“ (Dvadsiate storočie) do New Yorku a nalodil sa na obrovskú Aquitaniu do Európy. V. Karfík

Jan A. Baťa při pobytu v Americe r. 1939 změnil svůj pohled na zlínskou architekturu, i když s výjimkou Karfíka. „Tož, se za tu naši architekturu stydím …“ přiznal:

  • Vzali jsme si za stavební princip pravděpodobně to nejhloupější, co kteréhosi z našich negramotných architektů napadlo. Tak na př. shledávám, že věznice na Ellis Islandu je architektonicky mnohem cennější, než kterákoliv z našich továrních budov. To je zcela zbytečné.
  • … nechám myslím ještě zpracovat tuto otázku několika architektům americkým, kteří nebudou zaberanění do toho negramotného, bezmyšlenkovitého modernismu, jímž naši architekti zamořili naše zlínské stavby. Jediný, kdo tam dosud do toho něco zanesl, byl Karfík.

Velikášské Le Corbusierovy fantazie o Zlíně „v duchu Ludvíka XIV“ Jan Baťa samozřejmě odmítl. Sám chystal velké bourání a velkou přestavbu Zlína, „až se vrátím“. Bohužel se již nevrátil. Zůstaly nám než jeho sny a plány:

  • Nyní musí každá budova tovární i ve městě dostati architekturu poněkud odlišnou a to podle účelu a umístění. Je konec se stoprocentně standardními budovami, které nemají žádné jiné výhody než té, že architekti a stavitelé při nich nemusí mysleti.
  • Stejně tak jsou naše domečky prostě rudé kistny, bez kouska vkusu, a naše stavby jsou nevyváženy v proporcích, zkrátka krabice, bez kouska promyšlení. Nebudeme již nikdy stavět typické domečky tohoto druhu.
  • Je to pošetilé, co děláme, chtít vychovávat individuality, a přitom nechávat lidi bydleti v hloupě standardních domcích, i když pohodlných. Není také důvodu proč by takto organisovaná stavba měla stát v Ideálním městě více, než standardní škatule.
  • Budeme měniti okolo 30 různých typů domků, získaných asi z pěti typů základních, kombinovaných svými jednotlivými součástkami podle umístění, podle obecného obrácení ulic ke světovým stranám, různým použitím verand, porčí, přistavením garáží a pod., čímž dosáhneme individuality domku.
  • Bylo by velmi, velmi potřeba, aby ti naši stavitelé nalezli cestu, jak se sem dostat, jinak budeme mnoho, mnoho bourat až se vrátím. Mnoho, kromě snad administrační, která je jediná taková, že by nám tu z velkých budov nedělala ostudu.
  • I v technice jsme tu sto roků za opicemi. Je to hrozné. Mechanisace výkopů, způsob konstrukce budov, stavební materiál, řemeslnické práce, způsob výstavby domků, stěn – a vůbec.

V r. 1938, rok před odchodem do Ameriky, Jan A. Baťa odmítl post starosty města Zlína:

„Milí přátelé, pan Čipera to pěkně napsal, děkuji Vám za tak nadšený projev důvěry. Hned však k návrhu musím prohlásit, že starostou nebudu. Pan Čipera píše, abyste zvolili za starostu z našeho středu muže, který je k tomuto odpovědnému úkolu nejschopnější a nejpovolanější. Když to tak chce mít, nemějte mi to za zlé, že vám navrhuji, abyste starostou města Zlína zvolili pana Čiperu. Já sám jsem velmi často přemýšlel nad tím, jak dobře obec vede a jak se zdarem vyřizoval to, o čem se mnohde silně pochybovalo. (…) Své úkoly plní pan Čipera dobře hlavně proto, že má k tomu vytrvalou a tvrdou povahu a dobré srdce k tomu.“

copera

Dominik Čipera

Jan Baťa využil této příležitosti, aby zrekapituloval dynamiku rozvoje Zlína od r. 1932, kde však své osobní zásluhy připsal Dominiku Čiperovi:

„Zkrátka je to muž, kterého Zlín potřebuje. Mám tu několik čísel za dobu, po kterou Zlín vedl:

  • Počet obyvatel ve Zlíně stoupl ze 26 350 v r.1932 na 45 000 v r.1937.
  • Počet domů vzrostl z 2480 na 3057. Živností bylo v r. 1932 na 500, letos 1118.
  • Obecní dluh klesl z 1 245 782 K na 1 095 349 K.
  • Obecní investice činily od roku 1932 do roku 1937 celkem 105 079 961 K.
  • Nové školní budovy dostaly ve Školní čtvrti Masarykova pokusná škola obecná a nově založené školy: obchodní akademie, odborná škola pro ženská povolání, jinojazyčná škola měšťanská, reorganisované živnostenské školy pokračovací a vyšší škola průmyslová (nové reálné gymnasium našlo zatímní útulek v budově Masarykových škol měšťanských).
  • Nové budovy dostaly ve Zlíně nově zřízené školy obecné na Letné, na Zálešné a na Dílech a měšťanská škola na Zálešné, pak v Prštném.
  • Počet žáků stoupl ze 2393 v roce 1932 na 8340 v roce 1937.
  • Na budování školství bylo zaplaceno přes 11 milionů K.

Řídit tak rychle rostoucí město, to opravdu vyžaduje muže odpovědného, schopného a povolaného. Chcete-li pro Starostenský úřad muže nejlepšího, tož vám vřele doporučuji, abyste zvolili Dominika Čiperu.“

Jan A. Baťa bylo odpůrcem specializace. I když ji toleroval u dělníků, u řídících pracovníků vyžadoval široký integrační pohled organizátorů a koordinátorů. Jeho nároky na absolventy Baťovy školy práce byly proto nekompromisní:

  • Přemýšlím a vzpomínám jak to vypadá s našimi ABŠ v jednotkách. Zpravidla nalézám, že ti naši chlapci mají tak málo vědomostí a zkušeností, že mnohdy nerozumím, jak je to možné. Zejména mě zarážívá zjištění, že neznají ani zdaleka ani to, co je možno viděti, naučiti se, poznati přímo v našich závodech.
  • Nevědí, jak se vyrábí kožená lemůvka, jak se vyrábí plátěná lemůvka, jak se vyrábí kubínovice, jak se vyrábí nože sekací …

Toto je ovšem kletba silné specialisace.

Ale my nemůžeme ty, které chceme poslat do světa nechati v této nevědomosti.

Takový chlapík musí věděti velikou řadu věcí a jinou řadu musí mít alespoň vlastnoručně napsánu ve statistickém bločku, aby tomu mohl alespoň trochu rozuměti – a nemusel se nechat tahat od dodavatelů a odborníků za nos. 

Baťa sám se zajímal o všechno. Nejen o veškeré dění v podniku, ale i o dění společenské, politické, umělecké a sportovní. Na příklad, na Světové výstavě v New Yorku se v červenci 1939 seznámil s fotobuňkou. Jeho reakce byla okamžitá a neváhající:

  • Je třeba zařídit zvláštní oddělení s nejméně 6 lidmi pro průzkum použití fotobuněk v naší organisaci výrobní. Dosud jsme nenalezli způsobů, jak použíti fotobuněk pro zlepšení naší práce a její usnadnění.
  • Jsem přesvědčen, že fotobuňka může u nás nalézt uplatnění ve 100.000 exemplářích pouze ve zlínských podnicích.

Je třeba:

  1. Nalézti počáteční způsoby upotřebení
  2. Zkonstruovati fotobuňku, která by stála nějakých 30-50 Kč za kus
  3. Naučiti se upravovati fotobuňku tak, aby vyhovovala té které naší potřebě

bata

Jan A.Baťa

Jan A. Baťa byl neúnavným propagátorem vzdělání, vědomostí a znalostí. Již dávno před dnešní dobou pochopil potřebu a principy Podnikatelské univerzity: tedy vzdělávání, kde se mladí lidé učí podnikat – a věřte si či ne – učí se podnikáním. Tedy ne čtením knížek, ale skutečnou prací ve firmách, které spolu se svými profesory založí a provozují. Považte: univerzita, která podniká …

PU Bata

„Čsl. škola nové doby musí tedy býti škola podnikatelská, živitelská.

Škola, která si vytkne za úkol pěstovati, vzdělávati a vychovávati jako nejvyšší hodnost v národě živitele, podnikatele – nebo chcete-li v dosavadních termínech socialistických – kapitalistu, národního a možná i mezinárodního.“

Baťovy příkazy v oblastech vzdělávání byly ambiciozní, promyšlené a nekompromisní. Člověk může mít příliš mnoho informací, ale nikdy ne příliš mnoho znalostí.

Pan Jaroněk

Najíti mezi našimi spolupracovníky lidi, kteří by pomocí Studijního ústavu vystudovali techniku nebo universitu.

První z nich obdrží od pana chéfa dar 50.000 Kč, v dalších létech obdrží vždy jeden 20.000 Kč v pěti letech po sobě jdoucích.

K účelům konečného studia a zkoušek obdrží každý přiměřenou dovolenou.

Kolik jazyků umíš …                                                                       

Z příkazu p. chefa budou stanoveny fixní platy zaměstnanců v nákupním oddělení následovně:

  1. Kdo ovládá pouze jazyk český, bude mít týdně o 50 Kč méně.
  2. Kdo ovládá mimo jazyk český také jazyk německý, obdrží celý fixní plat, jak má v návrzích schváleno.
  3. Kdo ovládá mimo jazyk český a německý některý jazyk světový, obdrží o 50 Kč týdně plat vyšší.
  4. Zaměstnanci uvedeni pod bodem 1. složí do 31.12 zkoušku z němčiny. Kdyby tak neučinili, dáme jim půl roku bezplatnou dovolenou, aby měli příležitost tomuto jazyku se naučiti. Nesloží-li ani po této době předepsanou zkoušku, nemohou být v tomto oddělení ani ve skladě zaměstnáni.
  5. Zaměstnanci uvedeni pod bodem 2. složí do 31.12 zkoušku z francouzštiny nebo angličtiny. Neučiní-li tak, obdrží rovněž bezplatnou dovolenou, jako předcházející.
  1. září 1936

… tolikrát jsi člověkem. TGM

První zaměstnanecká smlouva: Co noví spolupracovníci podepisovali?

Přijímáme Vás do práce s tím očekáváním, že se vypracujete v plnohodnotného spolupracovníka, t.j. člověka, který má ctižádost a schopnosti nezůstati pouhým manuelním pracovníkem.

My u nás nepřijímáme ředitele. Děláme je, z lidí jako jste Vy, kteří v práci osvědčili vytrvalost, schopnosti a ctižádost.

Chcete-li pro všechny časy zůstati pouze dělníkem, nevstupujte k nám. Neudržel byste se v našem závodě. Přijetím práce u nás slibujete, zavazujete se nejméně polovinu svého volného času věnovati svému zdokonalení a vzdělání, tak abyste mohl dosáhnouti vyšších zodpovědností v době, kdy byste již dokonale pochopil náš pracovní systém a stal se mistrem nejméně jedné odborné ruční práce.

Nedbáme o spolupráci lidí, jež nejsou schopni během své práce v našem závodě udržeti se na vzestupu fysickém, hospodářském a intelektuálním, tj. vzdělanostním a mravním.

Nedbáme o spolupráci lidí, kteří nejsou schopni věrnosti k podniku.

Tomáš i Jan se učili nejen od Forda, ale i od českého továrníka z Clevelandu, Františka J. Vlčka, zakladatele průkopnické velkokovárny Vlchek Tool Co., autora v Čechách vydané knihy Povídka mého života z roku 1928. Vlček býval častým a ctěným hostem ve Zlíně i ve 30. letech.

 Z principů myšlení Vlček

Mám radost ze své práce jako švadlena, když ušila pěkné šaty, jako malíř, když namaloval své mistrovské dílo, jímž si získal slávu a uznání celého světa. 

Rád bych zdokonalil továrnu tak, aby každý mohl pracovat bez větší námahy a přitom dokonale, aby odcházeje z práce cítil se tak svěžím, jako když do práce přicházel.

Pracuje-li člověk bez přemýšlení, jak by práci zdokonalil nebo vykonal lépe či rychleji než jeho spolupracovník, zůstává pozadu a pyká za své pohodlí – že nechtěl myslet, že se nechtěl učit; naříká pak na stroje, že ho připravily o práci.

Před několika týdny jsem četl článek od českého spisovatele, v němž píše, že Amerika demoralizuje Evropu svým heslem „Úspěch“, že prý takového hesla kulturní Evropa nepotřebuje, aby prý jim Amerika takových hesel nevyvážela. To mne zabolelo.

Co vzkážete našemu lidu v Československu? „Aby byli snášenliví, aby se nepotírali navzájem pro víru a nedůvěru, pro různá politická přesvědčení, aby pracovali společně pro dobro své draze vykoupené svobody, ke cti a slávě Československé republiky.“

cekota vlcek

Cekota a Vlček

Za 100 milionů ročně troufal bych si zorganizovat zahraniční obchod vyšší o pět miliard oproti dnešku. A nestojí to za to? Není lepší pomoci vybudovat zdravého stálého obchodu za pět miliard, nežli podporovat 200 tisíc nezaměstnaných? Jan Baťa

Kritizovat lze vlastním tvůrčím činem, ne pouhým hledáním chyb na práci druhých. Milan Zelený

Jan A. Baťa vyžadoval, aby jeho spolupracovníci byli čistí, upravení a elegantní, obzvláště po pracovní době, kdy reprezentovali podnik Baťa na veřejnosti. Jeho příkaz zabývající se čištěním a úpravou obleků je patříčně stručný:

Čištění a úprava obleku pro lidi, pracující v dílně

Zaříditi dílny k tomu účelu, jak ve Zlíně, tak i v Baťově. Když ráno lidé přijdou do práce, převléknou se do pracovních šatů a svůj oblek, ve kterém přišli, předají ku vyspravení, vyčištění a vyžehlení. Večer (event. v poledne) jej obdrží upravený a vyžehlený zpět.

Spočátku dělat třeba zadarmo, až si lidé zvyknou.

19. května 1936

Bata elegan

Ven, ven, ven

Jana, tak jako Tomáše, táhlo všechno ven. Ani jeden z těchto Čechů nebyl český Honza-pecivál. Hlavně však chtěli vzbudit lásku ke světu a touhu po dálkách i ve svých spolupracovnících, obzvláště Jan ve svých typických příkazech:

Nic neschází tolik, jako vůle jít, pustit se ven a pomáhat lidem ven.

Kdo nejde prodávat, neprodá.

Zlaté hodinky za šesták neprodáš, když to lidé nebudou vědět a když je nepřesvědčíš, že jsou pravé. Chef v.r.

Příkaz p. chefa, Zlín, 9. 11. 1935

  • Klátil pošle do světa na zkušenou 12 modelářů
  • H. Baťa pošle do světa na zkušenou 3 kožaře
  • Hlavnička pošle do světa na zkušenou 3 punčocháře
  • Sehnal pošle do světa na stavby na zkušenou 3 lidi
  • Ševčík pošle do světa na zkušenou 10 strojníků
  • Lata pošle na zkušenou do Ameriky 3 správkaře
  • Veselý pošle do světa na zkušenou 3 aranžery

Tato fotografie Jana Bati je mi obzvláště blízká: sám jsem takto seděl v červenci 1967 v New Yorku na molu, na svých lodních kufrech, v očekávání věcí příštích.

Znám ten pohled, znám ten výraz v očích …

Toto jsou ty chvíle, kdy se formuje charakter člověka: na prahu neznáma, bez naděje na návrat, totálně závislý na okolnostech a druhých lidech a přesto, podivně, závislý jen sám na sobě samém.

Taková je a má být Univerzita života, podnikatelská univerzita globální éry.

Jen dolů z těch pecí … ven, ven, ven (Milan Zelený)

Bata na kufri

Přál bych si mít deset synů. Ne, abych mohl mezi ně rozdělit své jmění, ale abych je naučil žít a pracovat. Nyní jich mám tisíce, třeba jenom jeden nese moje jméno. A ten nejlepší z nich dostane moje housle. Ovšem ne k tomu, aby na ně hrál sobě, nýbrž jiným.

Tomáš Baťa

Podnikatelský kapitál, zkušenost a znalosti, to jsou ty „housle“, čekající na toho nejlepšího z nejlepších, na podnikatelského mistra hudce.

Tomáš Baťa často užíval přirovnání podnikatele k houslistovi a své znalosti a kapitál k houslím. Nejdůrazněji tak učinil v klubu v Kalkatě, kde při slavnostní večeři napadl oficiálního pověřence firmy v Indii (L. Ploskala) pro chybnou strategii.

Obrátil se ke svému spolustolovníku po pravici a zvýšil hlas: 

Pane Meisel, chtěl jsem po něm, aby nám dal dohromady největší orchestr v Indii, abychom zde produkovali tu nejkrásnější hudbu, a to s ním jako dirigentem. Začal jsem tím, že jsem mu dal housle a požádal jej, aby se na ně nejdříve naučil hrát. Nyní jsem mu ty housle vytrhl a rozbil mu je o hlavu. Nezůstalo mi nic, nemám ani housle, ani houslistu.

Nebylo snadné být synem Tomáše Bati. Nebylo snadné být jeho bratrem. Nebylo snadné být jeho spolupracovníkem. Nebylo snadné hrát na jeho housle. Nevím co bych já dal za to, kdybych mohl být jeho žákem, a učit se hrát …

KDO DOSTANE TOMÁŠOVY “HOUSLE“?

V roce 1931 je Tomáš Baťa v Egyptě. V roce 1933 je v Egyptě i Jan Baťa, a v prosinci 1933 tam diriguje dva koncerty Jan Kubelík – čeští podnikatelé a hudebníci ruku v ruce, dobývají svět.

Bata Kubelik

Dva virtuosové – Jan Kubelík a Tomáš Baťa

Předání cenného nástroje: prosté, průhledné, jasné

Já podepsaný Tomáš Baťa prodávám Vám J. A. Baťovi a Vy ode mne kupujete veškeré akcie Baťa a.s. Zlín za obnos Kč 50 milionů měny československé.

  1. května 1931

Souhlasím a kupuji

podpis bata

Jan nehrál žádné ”druhé housle” 

Do roku 1931                                        1932-1942

24 podniků                                            120 podniků

1 045 prodejen                                    5 810 prodejen

16 560 zaměstnanců                    105 700 zaměstnanců

Bata ľľ

Let Electry …

“Za obchodem kolem světa” 6. ledna – 1. května 1937

Itálie – Tunis – Libye – Egypt – Palestina – Irák – Irán – Indie – Barma -Thajsko – Malajsie – Singapúr – Holandská Východní Indie – Francouzská Indočína – Hong Kong – Japonsko – USA

  • dubna 1937: poslední etapa přeletu ze San Franciska do Chicaga. Po doplnění paliva v Kansas City se okolo 18. hodiny Electra dostala nad Chicago a marně se snažila nalézt letiště Midway. Pilotu Serhantovi se zdařilo nouzové přistání bez podvozku na rozbahněném hříšti v Riis Park, mezi Narragansett a Belmont Avenue.
  • Letoun odeslán do opravy k firmě Lockheed (nákladem asi 25 000 dolarů (nový stroj kolem 45 tisíc…) Americký tisk celou senzační událost široce komentoval. Rozčílený J. A. Baťa okamžitě rozhodl o zakoupení náhradního stroje L-10A od firmy Lockheed se kterým vypluli 18. dubna 1937 z New Yorku do Le Havre lodí Bremen. Dále opět vzduchem a
  1. května v 8:49 přistáli ve Zlíně, přesně podle plánu.
  • Už 30. dubna vyšel v časopise “Zlín” celostránkový barevny inzerát firmy Lockheed s blahopřáním J.A. Baťovi k úspěšnému zakončení cesty …

bata laptop

Na palubě Electry, se svým „laptopem“

Ať přijdete kamkoliv, třeba na konec světa, všude naleznete českého muzikanta.

Mám ctižádost přispět k tomu, aby kdekoliv, třeba také až na konci světa, nalezli jsme československého podnikatele.

Bata obchod

  • První letadlo zakoupeno v r. 1924.
  • V r. 1931 podnikl Tomáš Baťa cestu na letounu Fokker, mezi 10. prosincem 1931 a 14. únorem 1932, na trase dlouhé 32 577 km, ze Zlína do Indie.
  • Po smrti T. Bati při letecké havárii dne 12. července 1932 se za Jana Bati letecké oddělení dále rozšiřovalo.
  • V roce 1934 se uskutečnily další dva dálkové lety: do Tunisu a po trase Tomáše Bati přes Egypt až do Indie. Druhá byla obchodní výpravapo trase Káhira – Kapské město.
  • Janova letecká obchodní výprava kolem světa se konala od 6. ledna do 1. května 1937. Letadlem značky Lockheed. Celkem přistáli šedesát třikrát.

Bata lietadlo

Tohle není plán dnešní silniční sítě České republiky, ale původní Baťův plán letecké sítě Československa. Čechoslováci se učili létat. Sám jsem po válce jako děcko létával za babičkou do Mariánských Lázní a do Sliače – pamatuji si počátky (anebo již konec?) Baťovy sítě ze 40. let. Nemělo to být – namísto toho se všichni vlečeme po D1. Češi se již nenaučili létat.

Bata letiska

Dějiny nás nebudou posuzovat podle toho, jak jsme uměli řečnit, ani podle toho, jak jsme uměli jedněm dávat, co jsme druhým vzali. Budou nás posuzovat podle práce, kterou vykonáme. Práce nás spojuje. Politika nás rozděluje, práce nechť nás spojí.

Jan A. Baťa

V létě 1987 jsem „objevil“ bývalou Baťovu prodejnu v Šanghaji. Byl jsem vítán jako „Baťův syn“. Nenašel jsem v sobě sílu zklamat ty rozesmáté obličeje a na pár minut jsem přijal tuto nevděčnou roli. Slibil jsem jim dokonce, že do roka a do dne se do Šanghaje vrátím. Já svůj slib splnil.

Celý nadšený jsem pak do Toronta poslal dokumenty, fotografie i ten „slib“. Nikdo dodnes neodpověděl. Rok na to jsem v Torontu uveřejnil krátký článek, který nikdo nečetl a který je přiložen níže dnes jako již historický dokument:

milan 1

Milan 2

Všichni známe tu Janovu kancelář ve výtahu mrakodrapu. Mělo jich být 100!

Bata vytah

Celý systém řízení firmy Baťa měl být mobilní v celém areálu. Výtahové rozkazovny navrhoval a testoval Jan Baťa sám. Byl by to opravdu převrat v řízení: první mobilní systém na světě. Nemělo to být, nemělo se to stát.

Janovi již nezbylo času …

Zbavíme náš Bahňák záplav tím, že jej zaplavíme!

Pomocí prudkých proudů vody, hnaných vysokotlakými pumpami, přeplavíme kopec Tresný na druhou stranu řeky Moravy. Vzniklé bahno navýší úroveň pozemků Bahňáku. Záplavy pominou a usazené bahno je mnohem pevnější podklad pro stavbu než navážka.

Vždy se ptej učených expertů. Oni ti předloží tisíce důvodů proč to nejde. Pak jdi a udělej to!

 Bahnak

foto

Posílám Vám obrázek ze soutěže fotografů.

Obírá se nikoliv ženskou zadnicí nebo rety za jejíchž krásu děvče nemůže, ale mnohem těžším tématem – myslí člověka – tedy klukovskou.

Až naši umělci pochopí službu jakou svým uměním mohou prokázat lidstvu – a především svému národu, tož nastoupí automaticky cestu i k zámožnosti i ku slávě, která přetrvá věky a bude se jednou nazývati Českou školou malířství.

Mám mnoho práce a velmi málo času.

Ale nemohu opomenout, abych vám tuto krásu neposlal, protože je vyjádřením našeho uměleckého snažení. Umělci patří buďto do vedení národa, nebo na smetiště. Doposud 99.9% je na tom druhém. Zbytečně.

desen

Tento desén jsem vypracoval na lodi, dívaje se na tanec.

Je míněn ze zlata, stříbra a jiných materiálií. Má pouze patu a špici v kůži, a čáry přes kotník a k nártovému jazyku jsou ze zlatých nebo stříbrných nití opletených na gumě tak, aby každá gumička působila sama pro sebe a natahovala stále jazyk, který by se nemohl odchlipovat.

Pata je s podpatkem z jednoho kusu, což s dá provést vzhledem k tomu, že celá pata s podpatkem koresponduje.

Technicky je to potřeba promyslet a prozkoušet.

Předložiti do 15. /V.

Japonsko, toť společenský útvar, založený na tradici rodiny. Všichni drží se všemi. Podnikatelé s dělníky a dělníci a úředníci s podnikateli.

Slušnost navzájem je měřítkem poměru mezi jednotlivci v národě.

Vzájemná laskavost a zdvořilost je výrazem tohoto poměru.

Podnik je jedna rodina. V Japonsku se nekrade.

Japonsko

Jestliže chceme, aby tento stát Čechů, Slováků a Podkarpatorusů neztratil zbytek samostatnosti a aby se k něčemu vypracoval, je třeba si uvědomiti, že potřebuje hlavu, která by musila býti zvolena lidovým hlasováním všemi k volbě oprávněnými občany a občankami. To znamená presidenta, který svobodnou volbou občanů obdrží takovou plnou moc, jaké je třeba k vedení státu.

Každý čin je lepší než sebedelší a sebekrásnější revoluční řeči. Účast dělníků na zisku závodu je čin revolučně mocnější než všechna májová hesla nejslavnějších revolucionářů světa, která kdy z květnových tribun zazněla.

„… a neumíme se smát. Jsme tragičtí ve styku s lidmi. Naše sebevědomí je nedostatečné. Nejsme si jisti. Toužíme po izolaci, aby vše bylo malé, ale naše.

Ale okolo nás proudí velký svět a nutí – buď hrát sebou tu velkou hru pod vlastní taktovkou, anebo nám hrozí taktovka někoho cizího …“   JAB

harmonika

Tehdy …

Poskytujeme vám účast na zisku ne snad proto, že bychom cítili potřebu vydat nějak peníze mezi lidi, jen tak, z dobrého srdce. Chceme docílit toho, aby boty byly ještě lacinější a aby dělníci ještě více vydělávali.

Tomáš Baťa, 1923

Nejschůdnější cesta je, když výrobci jsou přímo zainteresováni na zisku jako vlastníci a podílníci. Tvůrci naší ekonomické reformy se však od světového trendu evidentně odvracejí.

M.Z., 4.11.1990

Účast na zisku neznamenala každoroční přerozdělení bonusů a extra platů na základě výkonu celého podniku. To není spolupodnikání, ale kolektivní spotřeba. Účast na zisku je nedílnou součástí samosprávy dílen: aby se lidé mohli na zisku podílet, musí mít optimální podmínky k ovlivnění jeho tvorby, individuálně i týmově.

Cesty k úspěchu (M.Z.), 2005

 

 

 

21. 11. 2014

Téma članku: Názory Milana Zeleného

Autor: Milan Zelený

Profesor Milan Zelený je popredným českým ekonómom. Je dlhodobo na prvom mieste v počte a význame publikácií a citácií podľa medzinárodných kritérií. Pôsobí na univerzitách na troch kontinentoch a pravidelne hosťuje v ďalších vzdelávacích inštitúciách po celom svete.

Profil autora

seminare

Podobné články

+ Ďalšie články na tému Názory Milana Zeleného